Další zajímavý projekt (který má super propagační samolepy..;-) (nezničitelné) ) se bude prezentovat v pátek v Galerii Ciant. Jsem zvědavý jak se vydaří a zda celá záležitost bude mít nějakou životnost. Každopádně jen tak dál.

Art už dávno není jen o lidech v ateliérech kteří si tam něco šmudlají sami, ale o teamu lidí z různých oborů, spolupracujících na realizaci projektu. Zjevně dochází čím dál tím víc k přesahu na diváka a nutnosti jeho aktivního přístupu. Nestačí jen pouštět bublinky z dýmky a uznale zamručet "Hmmm..." před obrazem.

Tak - konec nanicovatých reportů (nebo vůbec žádných - je toho nějak moc). Od teď už jenom "announcementy". :)

Tak třeba dneska pokračuje přehlídka digitálního umění, které už všichni, kdo se o to zajímají viděli, v Kině Světozor projekcí krátkých filmů / animací seskupení Pleix. Před několika lety progresivní, z dnešního pohledu už dělají jenom barevné obrázky pro profláklé kapely za zenitem. However.. Videt klasiku Beauty Kit, nebo geniální ukázku jak globální ten Internet vlastně je (ale že vlastně požád žijeme na Zemi) NetLag, na větším plátně, si ujít přesto nenechám.

ps: Ten netlag jsou vybrane webkamery a jejich obraz je umístěný aby odpovídal geografické poloze kamery - no... a pak už jen stačí snímat jak se na světě rozednívá a stmívá..a rozednívá.. Když už nemůžeme do kosmu (jakože ZATÍM já třeba ne.. (-buch-buch- pěstičkou) ), tak tohle je jedna z možností jak pojmout celou zeměkouli najednou - a není to špatné...

Fuuuu... fíííí.. není nad pocit po písemce. Ať už to dopadne jak chce. Opisovalo se, domlouvalo se, spekulovalo se, vymýšlelo se. Třeba taková definice AVUNKULÁTu - to jsem si vycucal z prstu a.. a zjevně blbě, ale couž..no)

Budiž mi slespoň potěšením, že jsem našel v automatu "na všechno" (takový ten se spirálami a kódem) něčí zapoměnuté Capri Sun (stále mám problém s tím jak to nabodout abych se nepocmrndal).

Mňo-nič - vzhůru na Freestylers.. gumovat.. gumovat.. gumovat.. 

Podporuji (nebo spíš nezvládám) svůj vernisážový alkoholismus.. pokaždé když vyrážím, tak už se z části těším na to víno. Tentokrát se ovšem na uvedení nové výstavy v Galerii Ciantu vytáhli a byla i Becherovka, tonik a Cinzano - proklínal jsem cestu autem...

Pominu-li ale obligátní občerstvení (pokud se od toho tématu vůbec někdy odlepím...eh...) tak nová instalace Subway Layout je výýýtečná (a to přesto, že měla neskutečně ošklivé pozvánky - s kterými jsem tentokrát neměl do činění vůbec nic.. šolích šolích a pliv pliv na "konkurenci"). O co jde? Všichni víme, že ve městě je snad nejestetičtější záležitost Metro. Metra mají své kouzlo a v nejhorším se najde alespoň jedna stanice, která má atmosféru.

Z toho čerpá probíhající instalace, která ukazuje pohled na zastávky z jedoucího vlaku a díky zpomalení a zhuštění obrazu vytváří její další úroveň - smrskává rychlostí roztažené tvary do pixelové harmoniky, aby mohli být v zápětí zase zrychleny na obvyklou provozní rychlost... uff.. přiznávám, že jsem si na tom trochu ujel, ale tentokrát.. tentokrát je to opravdu jedna (vizuální) báseň do které člověk může vstoupit a jakýmsi controllerem určovat kam a jak rychle obraz pojede.

Celá projekce se táhne přes tři dokonale sesynchronizované projektory - a k tomu přes roh místnosti, čož už je snad opravdu jenom bonus!! Kdo pro to má slabost bude potěšen. Smekám před autorem Stéphane Kylesem - toto se povedlo.

Ding-dong..

Už dlouho jsem nepsal o koordinačních problémech. (to že o tom nepíšu ještě neznamená, že nejsou - třeba dveře do auly na FF jsou prokazatelně -- příliš ouzké..) Ale eskamotérský kousek ze kterého mám lehce opuchlý ret mi nedá...

Otevřu skřínku v kuchyni pod dřezem, chci se z vnější strany přes dvířka nahnout (ok - ťululum) a vytáhnout hrnec, ovšem kolenem dvířka trochu připozavru - leč pohyb dolů trvá. Duc. Pěkná tečka. Asi se to hůř představuje - možná v tom bude mít prsty ještě i ta sobota (po pátku..ehm).

Moc často nikomu nic hudebně necpu - hlavně asi protože mě přestalo bavit nekonečně diskutovat o tom co je krok dopředu a co retro kšeft (punk.. funk.. chrchl.. clash..). Ale tentokrát si nemůžu pomoct protože elektronkem jsem se narodil a elektronkem zůstanu ;-)

Totální elektronicshe tututu úlet Dan Deacon jakoby na své poslední desce zhustil veškeré melodie z 8-bitů, přelil to cartoony a prostě vypálil záblesk dětství na stříbrnou placku. Nejen že skladby kvalitně gradují, ale ještě jsou vtipné! Samply jakoby (asi spíš doopravdy) z Casia koupeného v supermarketu nebo případně piána zabudovaného v penále (nikdy jsem to neměl.. stejně jako digitálky so hrály melodie.. ach to mé dětství nešťastné... prokleté - Na druhou stranu jsem měl kovové kružítko, narozdíl od zbytku který měl ty plastový šmejdy - tak nevím co je lepší..).

To celé prokombinované hlásky jak na héliu (elektronickém v tomto případě :), vysamplovaným Woody Woodpeckerem a valící se zběsilým tempem kolem, mi opravdu kouzlí úsměv na.. ..úsměvu (???) (jde to vůbec? :)) Jde!

Ať tak či onak - mé alterego to má ve sluchátkách a Jakub pokyvuje hlavou - absinthový démon někde zvrací, ale chce si to taky poslechnout - prý. Také byste měli ;-)

Stahovat případně hýýýr. (heslo: smilez)