Rozhovory v čekárne

11-01-05

Ráno jsem vyrazil k doktorce - v docela happy náladě s tím, že je mi líp ale uvidíme co paní dr. Happy taky proto, že jsem nebyl probuzený zbíječkama od sousedů (nějak to přesunuli na odpoledne...teď je to pekkklo..zato.)
V čekárně byla asi miliarda lidí v průměru tak o 50 let starších než já. (jj - good old dětská lékařka, u které když člověk přišel do čekárny, tak potkal vždycky někoho ze základky, probralo se co kdo dělá za střední, kde se jak moc ožral atp. - čas utekl raz-dva) To tady se to redukuje na "Kdo je poslední k paní doktorce?" a "Jo, takže tady po paní..je ten pán a pak...".."nene - pak jsem já, pak ta paní a potom ta co tu byla a ted je na záchode...", "Néé - ta jde jenom na injekci.."..přicupitá obtloustlejší dáma "Já jdu jenom pro předpis" a slečna, která se snaží přihlásit do ordinace svého přítele - Španěla (not so easy..) Mazec. Dřepnul jsem si, měl zafixovanou paní v zeleném, po které jsem měl být na řadě, ale to vůbec nebylo nutné, protože pán, který všem vyprávěl o svém působění za války v Polsku (a jak pak jel lodí kolem Afriky...) v pravidelných itervalech opakoval jak se věci mají, kdo po kom je. Přičemž ho pokaždé zmátly dvě dámy, které tvdošíjně říkaly, že jdou společně a aby to nebylo tak snadné, začali se míchat lidi, kteří šli k úplně jiné doktorce. Takže vitálně vypadající paní poté, co zjistila, kdo je poslední k té "naší" a prohlásila se poslední dalšímu člověku po čase prohlásila: "Já jsem vlastně první...a poslední.." a začala řešit s druhou, co šla k té samé doktorce, dnešní poměry: "Tech zbraní co dneska je - to nebylo ani za komunistů...toho násilí všude kolem.","A ty mrtví v té Asii...že to vždycky postihne ty nejchudší", "CO říkáte - já špatne slyším!", "Že to postihne vždycky ty nejchudší...", "No to máte pravdu - a zeměkouli to otočilo...hrůza." ;)))

Vím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale já se SNAŽIL si číst - jenže to nešlo... Doufám, že tam zase nějakou dobu nebudu muset.