Nový život na FHS - den první

25-09-06

Druhý "první den" za mnou. Opět jsem se utvrdil v tom jaký jsem asociál, že se s nikým první den školy nebavím (páč nikoho neznám). Trauma z dětství? Každopádně z první třídy ZŠ ano. (mohu doložit obrazovým materiálem)
Když vynechám vstávání ráno kolem 6h (mám pocit, že naposledy jsem takhle brzo byl vzhůru možná cestou z nějaké kalby) a s tím spojené pocity na zvracení, musím říct, že den se vydařil. Sice s menším zpožděním (ale zanedbatelným +/- 3min) vcházím do auly, kde probíhá motivace děkanem a proděkanem - nechávám se motivovat a neusínám. Všechno dává smysl - musím být prostě nejlepší.. od toho jsme na FHS. Slečna vedle mě zřejmě hodlá vyplivnout plíce. Doufám, že jen z kouření. Stále jsem motivován. Přestávka a změna místnosti. Nejdřív s davem stojím na chodbě - pak sedím, nakonec vytahuji Nietzscheho a ostentativně začínám číst. (jsem motivován - budu student, budu nejlepší :) Ostatně plkat o maturitě už by bylo trochu mimo. Probíhá další informační blabla a pak obědo-přestávka.
Venku svítí slunce - pere. A nad budovou se dává dohromady mrak. Rozpláclý na trávníku pozoruji jak se zvětšuje a přibližuje, a přemítám, jestli můžu být zkouřený jen tím, že o pár metrů dál dělá to samé kolega - ovšem s brkem.
Kdyby mě nehryzl mravenec, tak bych tam zřejmě usnul. Odpolední motivační blaaa.. mě ještě více motivovalo a úplně zmotivován odjíždím domů vagonem metra plným spolužáků, kteří plánují, jak přijdou domů a začnou číst TY KNIHY a co všechno přečetli o prázdniny. (podotýkám - prváci!)

Koukám se tupě do skla v metru, kolem sviští čáry trubek čas od času přerušené bílou šmouhou zářivky - budu nejlepší? Jsem dost motivován?.. :-|