Metro stories

11-03-05

Včera se mi v metru stala zvláštní věc. Nebo zvláštní..no... každopádně se mi to často nestává - až mě to celýho rozhodilo.
Nastoupím do vagonu, protáhnu se kolem lidí co stojí ve dveřích a chytnu se tyče. Rozhlížím se kolem kde kdo je a tak, přemýšlím odkud kam lidi jedou, hledám něco zajímavého... Najednou psychoo - oční kontakt se slečnou napravo (v ruce igelitka s novými jeansy). Ucukla pohledem až jsem se lekl a taky oči šup na reklamu. Co to sakra bylo?! Po chvilce mi to nedalo a zase jsem začal bloumat po lidech - a zase slečna - a zase pohled z oka do oka. Cuk. Pak ještě jednou a víc jsem nevydržel a začal in-ten-ziv-ně studovat reklamu před sebou :)
Chvíli jsem potlačoval vlastní ješitnost a pak si vzpomněl na přednášky o proxemice, o tom jak si lidé sedají (nebo spíš nesedají) vedle sebe na veřenách místech, jak se na sebe nekoukají páč to tomu druhému může přijít jako narušení té jeho zóny a jestli je divné, že si na přednáškách sedám vedle lidí a né ob-židli.
Zase na druhou stranu na gymplu jsem nesnášel, když si někdo sedl vedle mě do MOJÍ lavice. Přitom jsem jí měl přiraženou k vedlejší, kde seděl Walter...divný. Tak nevím jestli jsem tím lidi štval, nebo štvu teď...hmmm.

Koukám, že se mi jaksi zakutálela myšlenka :) ehm.. co jsem tím celým chtěl říct? Tak že by přece jenom ta ješitnost..? :) Ale to snad néé..! :))